jo, proto mi nikdy nevadily pražské hřiště - nezávazně prohozených pár vět, žádný výslech, nikoho jsme nezajímali nad rámec toho, co děti dělají, jak rostou nebo kde jsme koupili mikinu
v našem městečku, kde se všichni znají, se ale samotářství nenosí
když jsme přišli na hřiště, nebyl to nezávazný pokec, ale přímo výslech a čím víc jsem se tomu vyhýbala, tím jsme byli zajímavější... (jako chápu, poznej svého souseda, ale prostě jsou lidi, co se poznávat nechtějí)