moje druhé jméno je mýval - nesnáším písek. Nesnáším vyklepávání písku odevšat, písek ve vlasech a podobné dětské kratochvíle - je to pro mne prostě špína. Nesnáším blbé tlachání na lavičkách u pískoviště s lidma, které jsem si za kámošky nevybrala, jen máme stejně staré děti. Z toho plyne - že na pískovišti jsem byla asi tak cca 10x za život, využila každé možné příležitosti se z toho vyzout a přehodit to na jiného člena rodiny. Výbornou náhradou jsou solné jeskyně - ty realaxuješ, mládě se popelí v čistém písku a ještě je to zdravé... využij všech možných dětských koutků - nemoci tam chytí od stejných dětí, co jsou na pískovišti. Vytřídíš ty čisté a ty šmucig zařízení, tím eliminuješ i nemoci, dcera si bacily nosila zásadně jen ze školky. Výborné je centrum Žirafa v Průhonicích. Knihovna (Mariánské náměstí) - do dětského oddělení si doneseš knížku z dospělého, nebo je tam wifi, dítě si kreslí a batolí se na polštářích, mají tam i dětské programy. Každý víkend má divadlo Minor dílničky a perfektní, ale opravdu krásnou hernu - vedle je mamma coffe, pro kofeinisty zdroj energeťáku.
I když to jsou hodně tipy pro větší - mám už velkou holku, tak si to už úplně nepamatuji. A vychovala jsem si ji prostě tak, že ráda vyrábí a kreslí a písku se štítí (schválně jsem podprahově působila a nestydím se za to, muhehe!)
Prostě přežít - a pořídit si kšíry na děti, jinak se strháš, až začnou běhat. Měla jsem růžové sexy vodítko, ušetřilo mi to záda a nervy... Sice se na mne dívali jak na krkavčí matku, ale komu neuteklo dítě do silnice....že