Nejlepší noční hra, na kterou oddílové "děti" dodnes vzpomínají, byla výprava za pokladem, během které jsme našli zraněného muže pod stěnou žulového lomu. Vyprostili, ošetřili, přenesli k silnici, zavolali záchranku.

Byl to můj děda a bylo to domluvený. Dodnes to z oddílu skoro nikdo neví, občas se vzpomíná, jak "jsme zachránili toho pána".

Osobně nemám ráda ty strašidelné bojovky s kostrama a hřbitovama. Dělávali jsme spíš úkoly na orientaci v nočním lese, na první pomoc (jdeš po cestě, máš tam člověka "v bezvědomí" a výzvu "ZAČNI!"), hry s hmatovými vjemy (bosé stezky, prolezení něčím podle hmatu...).