Přidat odpověď
Pruhovaná ten časosběrný dokument jsem viděla velice dávno a asi ho nenajdu.
Šlo o tři páry lidí, kteří se vzali a měli děti. Slepí, hluší a paní na vozíku. Šlo o to, jaké překážky jim to přináší, jak to zvládají. Především těm slepým se divilo okolí proč si děti pořizují, že to nezvládnou. Nakonec se těch párů ptali autoři, zda by vyměnili tu svou vadu za tu těch ostatních. A nikdo z nich by neměnil. Slepí byli šťastni, že mohou slyšet hudbu, komunikovat spolu, jít kam chtějí. Hluší byli rádi, že vidí, mohou číst, psát, sportovat. A paní na vozíku byla ráda, že může vidět i slyšet, i když ta to měla nejhorší psychicky, protože na vozíku byla po autonehodě, ne odmalička, věděla o co přišla.
Děti tedy měli zdravé, asi nešlo o dědičně přenášenou vadu. Tak je to trochu jiný případ. To jen píšu proto, že není jasné, že ten "slepý chudák" se protrápí životem, ač vidomému se to tak může jevit. Fakt jsou horší vady, plné bolestí.
Předchozí