Já bych zachovala dva pokoje. Puberťáci jsou často zalezlí a když dítě vyleze, jde se najíst, do koupelny nebo tak... Tipuju, že zřízením jednoho pokoje ho přesunete k jednomu z rodičů, ke druhému se bude tak leda odbíhat najíst v příslušný týden. A to i jenom možná, pokud si něco nevyloví z bližší lednice. Prát bude s větší pravděpodobností taky tam, kde spí a kde se myje... Nevstane přece ráno a nepůjde si čistit zuby přes chodbu...

Hodně domácích interakcí s dospívajícími probíhá v rovině "šel jsem kolem matky, která zrovna utírala prach, a prohodil jsem pár slov", tohle podle mě u rodiče v bytě, kde dítě nemá pokoj, omezíš.

Udělala bych dva pokoje a těšila se, že budu mít časem jeden navíc