K Vánocům 1996 jsem pořídila mámě cosi za cca 10 tisíc (mohla to být možná Nokia?), mělo to anténku a bylo to velikánský, důvodem byl fakt, že stále čekala na zřízení pevné linky. Jenže máma se během 3 měsíců dočkala a zázrak moderní doby mi i díky vysokým provozním nákladům hodila na hlavu. Takže byl "můj", nicméně takto jsem to tehdy nechápala, prostě byl v rodině i mobilní telefon. Situace "nelezeme si do mobilu, je to soukromí" přišla později, odhaduji kolem roku 2000, zhruba v té době jsem pořídila telefony dětem, naivně i s paušály, takže 1. dceřin účet za telefon byl 7 tisíc
Od té doby používáme telefony civilizovaně, žádný telefon mi nijak extra k srdci nepřirostl.