Žženo, tak já neříkám, že se má za děti všechno dělat, to nedělám ani já za to moje...dost věcí nechávám na něm, ale některé věci klidně dělám já a vyplývá to tak nějak i ze způsobu života - když ráno máme společnou cestu, tak neodejdu o půl hodiny dřív, aby se musel vypravit sám, nebo když dělám snídani sobě, tak už rovnou ten čaj udělám i jemu, logicky...ale už dávno mu nekontroluju oblečení, věci do školy, jen se ptám, jestli má všechno...neuklízím mu v pokoji, nebo jedině vyluxuju a to zase proto, že když už sama dopoledne uklízím a luxuju horní patro, tak rovnou ten jeho kamrlík přejedu při jednom taky, když luxuju předsíň hned za jeho prahem...přijde mi v tomhle případě nesmyslné trvat na tom, že si tam musí vyluxovat sám apod...to mi víc pomůže, když poseká zahradu a ještě ho to navíc baví