libiku, no fakt to může být tak, že komu už ten prach vadí, tak setře, vysaje... a nejde tedy jen o "vadí", ale jeden má třeba zrovna volněji pracovně, má víc energie, je zdravější, no tak to udělá. Nám to tak celkem fungovalo. Mám dojem tedy, že manžel nikdy nevytíral, ale zase často vysával. Co je ale jisté, že nijak zvlášť zavedené "pořádky" kolem jída a úklidu nebyly, hodně jsme improvizovali, a přesto jsme hodně žili spolu.

Ale pokud se týká zapojení dětí, tak tam se nám naopak osvědčilo, že měly nějakou část péče o dom. na starost, a bylo na nich, kdy si to jak udělají - nechtělo se mi říkat jednotlivě "udělej prosím to a to", prostě o odpad (dost třídíme, takže to není "jeden pytel u dveří když se naplní a někdo ho vezme když jde ven") se staral jeden, o nádobí druhej (na střídačku tuším po týdnech, už je to dávno...), a bylo.

V sebeobsluze byly děti nadprůměrně samostatné jaksi samospádem - jsem líná matka, a tatínek byl hodně pracovně vytížen v těch letech, kdy tu samostatnost získávaly, tak tomu také nemohl zabránit