Tak rozhodnutí vzít si k sobě osiřelé děti rozhodně není žádná banalita, je to velká věc. Sama nevím, jak bych se v takovém případě zachovala.
Proto jsem se taky celou dobu snažila "sekat latinu", aby toho pěstouni
nikdy nemuseli litovat (a zpětně vidím, jaká to byla od nich odvaha, protože mě prakticky vůbec neznali). Ale nikdy, N-I-K-D-Y, jsem neslyšela ani slovo v tomto smyslu OD NICH.