Kamarádce skočila omylem doma kočka do auta a na parkovišti před supermarketem, několik kilometrů daleko od domova, vylítla jako střela. V týdnu ve dvacetistupňových mrazech... Byla pryč 14 dnů - a vrátila se! Zbědovaná, ale našla cestu. Nikdo to nechápal.
Já mám bytovou kočku, právě proto, že mám z podobných příhod hrůzu. Někdy mám výčitky, venkovští příbuzní mě považují za tyrana, já sebe občas taky - ale zase když si představím, čeho ji to ušetří... Na jaře jsem vymyslela geniální způsob, jak ji venčit: pouštěla jsem ji na venkově na dvoře "proskočit" do koruny velké hrušky - a čekala dole, kde jsem ji odchytila (sklátila, přilákala na buřta, sundala česáčkem..., skoro.) Ale přišla na způsob, jak skočit z jedné větve na zídku a ven na ulici. Následoval dramatický lov a už je zase jen doma. Podle mě je spokojená a má se fakt dobře, hračky, škrabadla, kočičí strom, pamlsky. Je to moje velká láska. ;)