Tak mi došly souvislosti. Ve spojení s pěstounstvím, odnošením dítěte pro jiné rodiče či darování vajíčka se často používá, že žena musí mít vyřešené své vlastní mateřství. Zdálo se mi to jasné a proč to vůbec píšou, než mi došlo, že já ho vůbec vyřešené nemám.
Kamarádka se snaží marně otěhotnět, jeden potrat po přirozeném početí, pak 2x umělé oplodnění, ale neuchytilo se, teď další pokus a zdá se, že ani vajíčka nic.
Uvažovala jsem o tom, že bych jí dítě odnosila, hodně jsem o tom přemýšlela, ale vzhledem k tomu, že porody byly hodně komplikované, tak jsem to zavrhla. Přemýšlela jsem o tom, darovat jí aspoň vajíčko, šla bych pro ní do všech těch injekcí a prášků, co brala, ale zjistila jsem, že na to nemám. Ten pocit, že by MOJE dítě (i když její muž by byl otec) vyrůstalo u někoho jiného. Ta psychika je hrozná. Rozum je někde schovaný v koutku a já jsem jen sbírka pocitů.
Já nemám vyřešené mateřství, toužím po třetím dítěti a nikdy ho mít nebudu ... jak se psalo včera, ustupuje ten, kdo chce víc dětí, děti jsou zátěž pro celý zbytek rodiny.