No já mám vyřešené svoje NEmateřství. Ne že bychom nechtěli, ale prostě to nešlo. Byla jsem na umělém oplodnění, nevyšlo a z dalších pokusů jsem ustoupila, protože když jsem se dozvěděla, jak dál by se měly šlechtit spermie, tak jsem měla strach, že porodím malého Frankensteina. Nad nějakou náhradní variantou dárce spermatu jsem ani neuvažovala, asi z podobných důvodů jako Ty, ale z druhé strany . Nechtěla jsem, aby dítě mělo neznámého otce a vlastně mi to připadalo jako degradace manžela. Takže jsme to nechali na přírodě a ta rozhodla... Jsem už těžce za zenitem mateřství (i když bych teda asi otěhotněla, ale spíš psychicky než tělesně), takže se mě už naštěstí nikdo neptá, jestli něco plánujeme, něco zkoušíme, něco zvažujeme. Zlom nastal v mé psychice i v okolí s mou čtyřicítkou, definitivně jsem si uvědomila, že už po sobě ani okolí po mně nic nebude chtít, to se mi nesmírně ulevilo. Neříkám, že mi dítě nechybí, ale na druhé straně jsem se naučila žít tak, že se tím nikterak nedrásám. Prostě mám jiný styl života, jedu dál, netřeba se v tom patlat.