Já jsem se při stěhování na vesnici na barák nejvíce těšila na to, jak budu mít zahradu plnou koček. Máme hospodářskou budovu se starým seníkem, udělali jsem tam kočičí dvířka, starali se, krmili, kastrovali, vymazlili... ale někdo nebo něco v okolí nám asi kočky nepřeje, protože za 8let jsme postupně o 9koček přišli. Vždy zmizely beze stopy, kočky i kocouři, koťata nebo i dvouletí kastráti, prostě najednou nebyli. Loni už jsem se zasekla a rozhodla se, že kočky rozhodně ano, ale už je prostě nepustím ven, aby mi je zase někdo/něco nezlikvidovalo.
Tk máme dvě kočičí sestřičky striktně domácí, ven chodí s dětmi pouze na vodítku (kšírky+5m flexi vodítko). Jinak řádí v domě, milují vysedávání na okně (všech oknech v domě) a pozorují ptáčky nebo hmyz. Jsou to naši mazlíci, život bez koček si já, manžel ani děti neumíme představit a toto bylo u nás jedinné možné řešení. I když je to prostě naprd, jsme na téměř polosamotě, velká zahrada, k hlavní cestě 1,5km, dokola sotva 5baráků na dohled a kočka nesmí ven a na té zahradě nám docela chybí.