kat to překroutila. Ja jsem napsala, že mně s bráchou si příbuzní vzali do péče. Ovšem po nějaká době (cca po 10 letech, když jsem se bavili o tom, jak těžké to pro ně bylo), sami připustili, že KDYBY - podotýkám, že jde o KDYBY jako o hypotetickou možnost - se to stalo obráceně a o život přišla teta se strejdou, tak by jejich děti (byly stejně staré jako my, tedy 14 a 16 let) skončily určitě v děcáku, protože měly v té době jisté výchovné problémy. Nebylo to nic nepřekonatelného, dneska by se řeklo, že normální puberta, ale kdo by si uvázal na krk dvě děti? A u nás právě teta se strejdou doufali, že my jim s bráchou s jejich dětmi pomůžeme. Minimálně s motivací se učit, aby chodily do školy a měli maturitu. Nakonec ji oba bratranci mají, já s bráchou jsme vystudovali vysoké školy.