já jako jedináček vyrůstající v paneláku-naštěstí,protože všude kolem bylo dost dětí na kamarádění,jsem už tehdy věděla,že já bych tohle svému dítku neudělala nikdy,aby bylo jedináček;ještě ted si totiž vzpomínám,jak jsem děckám záviděla,že když přijdou domů,mají tam partáka.Já ne,já byla jen se samými dospělými,je fakt,že naši byli rozvedeni.

Dva jedináčky bych tedy nechtěla ani náhodou,ale děti po dvou letech,jak jsme si naplánovali my,tak se i narodily,to bylo fakt bezva-pro děti i pro nás.A stále je,kluci mají společné kamarády,bydleli spolu moc dlouho jak na kolejích tak i v pronájmu, i sdíleli jeden pokojík 15 let jako děti,jejich partnerky si rozumí a podnikají všichni 4 společné akce;

Dnes zrovna pozval bývalý spolužák od ml.syna na rozlučku se svobodou i jeho staršího bráchu-dobře se taky znají a zároven se domluvily partnerky od obou našich synů a udělají si taky mejdlo samy holky...a zítra všichni 4 přijedou na víkend k nám

NO a po 2 dětech jsme oba měli otázku dalšího rozmnožování se uzavřenou.Přišly další radosti a užívání si dohromady s již narozenými dětmi přeci