Přidat odpověď
Tak ono je to "nudění se a pozorování se" dáno taky stylem života. Dřív byl člověk opravdu v jednom kole, brzy ráno vstával a celý den se nezastavil, měl neskonale více práce, aby se vůbec udržel při životě. Neměl na nějaké pozorování se moc čas. Dneska většinu práce za nás udělají stroje a různé přístroje, navíc prostě jsou možnosti k nějakému psychogovi si zajít, je to stejné, jako zajít k doktorovi se zlomenou nohou. Vesnická žena 19. století po nějakém psychologovi ani nevzdechla, i když byla třeba klidně válcována depresí jako vrata, protože o tom prostě nevěděla. Zbylo jí buďto zatnout zuby a vydržet, nebo se oběsit na vrbě u potoka, když už to nešlo dál snášet. Ovšem jiná situace byla v měšťanských kruzích a vůbec vyšších vrstvách, tam byli psychologové dost využívaní.
Předchozí