Já jsem byla to dítě, co chtělo mít všechno krásné, jako nové, tak jsem si vše balila ráda, aby to bylo hezké, neponičené. Mrzelo mě, když jsem dostala hnusnou učebnici, 5. v pořadí a celý rok jsem do ní měla koukat. Dcera to má po mě, těší se, až si sešity hezky nadepíše, trénuje různá písma, obaluje.
Syn zmuchlá úplně všechno, obaly jsou poslední záchrana, že to aspoň nějak vypadá. Podle mě, knížky a sešity zkrátka mají být hezké.
Co se týká obalování knih normálně na čtení, manžel trvá na obalovaní do papíru, jenže jsem zjistila, že pak nevím co a od koho jsem četla. Zkrátka si to nezafixuji. Mám je raději v průhledném obalu a ty "omyvatelné" klidně nebalím (když je čtu jen doma).