No Monty, protože to mají mazlíčci rádi, no
Můj muž jistě neměl důvod pochybovat, že unesu cokoliv a to i v dobách, když jsme ještě vesele brázdili společně Kaufland či Globus (měl tedy trochu problém s tím, že se v náhlé inspiraci pouštím do vzdálených uliček a pak se nemůžeme najít), ale prostě jsme se tak (někdy) dorozumívali. Co je na tom nepochopitelného? Škodí to obecně ženskému hnutí? Není to privátní věc?