Třeba už je tak přetažená, že nemůže spát. Napadá mě, jestli respektuješ její bioritmus, možná by si večer ráda místo spaní hrála a ráno si přispala? Jestli kojíš, nepiješ kafe? Nejsi ve stresu nebo nemáš nějaký neúměrný zápřah? Spí s vámi v ložnici - jestli ano, třeba ji při spánku rušíte, zkus ji přestěhovat do jiné místnosti. Obecně děti nespavci spí mnohem líp v pokoji se sourozencem než s rodiči. Má přes den dost pozornosti, věnuješ se jí na maximum? Veškerým změnám, které nastolíš, musíš dát čas, většinou rozdíl neuvidíš za den ani za dva.
Jinak soucítím, já jsem z první dcery byla zralá z nevyspání na Bohnice. Když se narodila druhá, věděla jsem, že podruhé už takový teror nedám. První náznaky jsem utnula hned v zárodku a byla jsem rozhodnutá, že udělám cokoli, I nechat ji vyřvat do zmodrání pokud bude třeba. Naštěstí třeba nebylo, dcera rychle pochopila, že se s ní nikdo mazat nebude a myslím, že o tom to možná je. S první dcerou jsem se prostě mazala, měla jsem být mnohem přísnější a ušetřit si několik let psycha. K nespaní neměla objektivně důvod, projela jsem několik příruček a postupně eliminovala možnosti. Zkusila jsem naprosto všechno. Dcera je náročná doteď, ikdyž dnes už samozřejmě jiným způsobem. Je hodně živá a inteligentní. Dnes spí o 2 hodiny denně víc než v batolecím a kojeneckém věku, ale pořád je to hodně málo, jí to ale stačí.