zrovna včera jsme s dětma mluvili o tom, jaký je rozdíl mezi lhát a neříkat pravdu
osobně mi vadí lhaní, které někoho poškozuje nebo přináší lháři prospěch... jinak jsem asi nadmíru tolerantní, mám ve svém okolí i přátele, o kterých vím, že si rádi přibarvují historky, že si tak nějak vymýšlí, ale nejde o lhaní prospěchářské - jen se rádi baví - tohle mi nevadí a mám to vlastně ráda - já vím, že to není pravda, oni ví, že já to vím a ničemu to nevadí - baví mě to (uznávám, že nemám potřebu uvést to na pravou míru ani před těmi, kdo lež neprokoukli )
běžně lžu v tom smyslu, že neříkám za každou cenu všechno, nepotřebuju oznámit někomu, že má hnusnou košili, nechal se blbě ostříhat nebo že jeho dítě je spratek nevychovaný...
sama o sobě nelžu, na to jsem líná (nebavilo by mě pamatovat si, co jsem komu řekla)... veškeré moje možné lhaní je následek toho, že si něco blbě pamatuju
líčení, barvení vlasů, tvarovací prádlo - to není lež, to je prostě podřízení se společenskému životu...