Taky jsem za mlada působila na ostatní jako bubák. Ale to se dá přeučit, asi jako postoj těla. On tak nějak vlastní úsměv generuje úsměvy i u okolí a vyleze z toho taková příjemnější atmosféra ...
A myslím si, že do určité míry se dá naučit i pozitivnější postoj, ale musí mít ten člověk motivaci a sám to chtít, pro sebe, ne kvůli okolí. Samozřejmě ne nějak násilím, že by se nuceně zubil někdo v depresi! Cíleně vyhledávat na věcech ty hezké detaily, postupně se jich bude objevovat čím dál víc

Jednat vědomě, nejet na autopilota, sledovat svoje reakce, ptát se sám sebe - proč mi tohle vadí, co se mi na tamtom konkrétně líbí/nelíbí a proč to tak mám ...