Asi i to neni jednoznacne:

"Můžeme hovořit o lhaní i tam, kde pouze něco zatajujeme? Ekmanova
(1997a) odpově
na otázku utajování pravdy působí šalomounsky:
někdy utajování lhaním je, jindy není. Zatajit pravdu
a nesdělit pravdivý stav je někdy možné označit za aktivní lež, jindy
však samo „neřečení ničeho“ ještě lhaním není. Uve
me si to na příkladech:
Nesdělená nevěra a její utajování: Zatajování můžeme označit za
lhaní všude tam, kde byla uzavřena explicitní dohoda, že se bude
říkat za všech okolností jenom a pouze pravda. Samo nevyslovení
něčeho podstatného (a tedy například mlčení) je potom zákonitě lhaním.
Tam, kde taková dohoda nebyla jasně „uzavřena“, samo zatajování
(mlčení) ještě není lhaním."

Ale prijde mi to jako velmi krehky konstrukt