Grainne,

hele, já sedět třeba v kanceláři s nějakým bytostným pesimistou, který by se neovládal, tak si nejsem jistá, že by mě časem "nestáhnul" dolů.

Já se svou historií si nejsem jistá, jestli bych si dokázala udržet schopnost nedívat se hlavně na ty horší stránky (ostatně by to mohlo tak být i bez té historie), a fakt nestojím o to notovat si s někým, jak je všechno špatně.

A to, že "nemá smysl jásat nad tím, že svítí sluníčko, protože je to snad samozřejmý", to považuju skoro za rouhání, přece je dobrý si uvědomit, že je fajn, když věci fungujou, protože to přece není samozřejmý. Umím si představit, že někdo "jásá" i nad tím, že může vyjít na ulici a nic ho nebolí.