Melancholik naštěstí nejsem, to musí být ještě zesílení toho negativismu. Já to beru tak, že jsem realista. Předvídám špatné scénáře, abych se mohla připravit (vím, že na vše se stejně přichystat nedá, ale aspoň pár variant vymyslet předem, mě uklidňuje).

Snažím se aktivně vidět i ta dobrá řešení a možnosti. Jen někdy to moc nejde, hlavně ohledně zdraví.

Naštěstí mám podobně nastavené některé kamarádky. Tak se umíme vyslechnout a podpořit, nenásilně. Čistí optimisté totiž dokáží otrávit tím, jak jsou z pohledu realistů mimo realitu.