Tak já mám vůbec problém označit za ZLODĚJE každýho člověka, kterej kdy v životě něco ukradl, bez rozlišení, jestli to bylo jednou nebo je to pravidelně, jestli je to špendlík nebo pět miliard a jak on sám k tomu přistupuje.

Stejně jako za "lháře" nebo "prolhanýho" každýho, kdo občas zalže (bereme-li jako premisu, že prakticky neexistuje člověk, který by nelhal vůbec nikdy) a uvědomuje si, že by se to nemělo dělat, bez rozlišení od někoho, kdo lže často a považuje to za normální věc.

Uznávám, že špendlík i pět miliard je krádež, a když někdo vědomě řekne něco, co není pravda, tak je to lež, ať se jedná o banalitu nebo závažnou věc, ale přišo by mi absurdní házet lidi z obou těchto pólů do jednoho pytle a tvrdit, že kdo ukradl na poli ten klas nebo v obchodě tu tatranku (přičemž si uvědomoval, že je to špatný a třeba už to nikdy potom neudělal), tak se v podstatě neliší od dejme tomu Krejčíře, který kradl průběžně, neměl pocit, že by na tom bylo něco špatného a pokud se dostane z lochu, tak se třeba o to pokusí zas.

Nebo člověk, který zalhal tchyni, že má moc práce, protože se mu nechtělo se s ní potkat (ano, je to lež), ale jinak se snaží mluvit pravdu, přece není totéž jako někdo, kdo lže manželce, že nemá ulitý prachy bokem a nemá milenku, nebo kamarádovi, že nemá na vrácení prachy, který mu ten kamarád na základě nějaký jeho srdceryvný (taky vylhaný) historky půjčil?


V obou případech, v tom malým i v tom velkým, je ten jednotlivej čin KRÁDEŽ a LEŽ, a ten "malej" by si to asi neměl omlouvat, že vlastně ti velcí to dělaj mnohem víc, a tak vlastně to jeho nic není. Ale zas na druhou stranu tvářit se, že to má stejnou váhu, by mi přišlo nepochopitelný a vlastně zveličující vinu toho "malýho" a umenšující a relativizující vinu těch "velkejch".