Ahoj. Syn šel v pondělí do 4. třídy. Mají novou paní učitelku, která ten den šla se svým malým prvňáčkem do jejich místní školy. Takže nebyla se svoji třídou tu "náročnou" první hodinu.
Mně to bylo jedno.

Hovor s mojí mámou dneska po telefonu...
M-Tak co učitelka, už byla ve škole, máš informace?
já-Jo, všechno je ok.
M-No stejně je to divný, pěkná kráva je to.
já-Prosím??? Mami, můžeš se uklidnit?
M-No to mi neříkej, měla být ve škole první den.
já-Vedla svého prvňáčka do školy tam u nich, o nic přeci nešlo.
M-Ona je s ním sama nebo co?
já-To je snad úplně jedno. Jde o princip, je sice učitelka, ale taky máma a byl to důležitý den a info jsme dostali prostě včera.

Dál jsem diskuzi ukončila, nějaké to brblání a přesměrování jinam.

Vážně jsem nechápala, kde se to v mámě bere. Je jí 78 let. Občas jsem jí tu zmínila. Už se těším až za 14 dní budeme slavit v rodinném kruhu 4x narozky, co se semele.

Před 14dny hádka kvůli tomu, že měla potřebu za každou cenu ohodnotit úroveň synova lístku z tábora. Jak to napsal, kam to napsal, s kolika chybama. A že se ho nesmím zastávat v tomhle, že už jde do 4.třídy a má umět psát lístky.

A z jiného soudku.
Včera volám kamarádovi(když je potřeba, dost ochotně se postará, ale nezneužívám toho), že mi nejde nafouknout synovo kolo pumpičkou, ani jednou a co by to mohlo být, nebo jestli zajet radši na benzínku. On byl v tu chvíli na druhém konci města a že si jede pro večeři. Nabídl se, že přijede k nám a podívá se. Jenže už byl podvečer, my se chystali k večeři, pak večerka atd. Neměla jsem náladu řešit kolo, nijak na to nespěchám.
Takže jsem poděkovala, řekla NEjezdi, o nic nejde. Po nějaké době koukám na mobil a sms od něj...Jedu. Kam? Máme večerku. A zrovna jsem dávala večeři na stůl. Volal, jsem tady, jen se na to kouknu. Ale já ti říkala, že nemáš jezdit, máme večeři na stole. Ok, dobrý neřeš to, jsem sice před domem, ale jedu pryč.
Říkala jsem si pak chvíli, jestli jsem jako nevděčná nebo mám mít špatný pocit, ale když řeknu NEjezdi, není to důležité....tak to nic neznamená. Snad ještě můžu sama říct, kdy se chci kolem zabývat a kdy ne.
Nebo je to ve smyslu dobrý úmysl je vždy po zásluze potrestán?

Když mi on s 2 kamarády a můj bratránek pomáhali se stěhováním....po akci jsem řekla, až se situace uklidní a budeme mít všichni čas, zvu vás do XX na jídlo. Peníze by si nevzali. Já jsem vděčná, že mám pár lidí, co mi pomůžou, ale nemám jim to jak vracet. Tak aspoň takhle jednou za čas. No a bratránek neodmítnul ani netrval. A můj kamarád odmítnul za sebe i jeho 2kamarády (jeho synovec by přitom šel rád, řekl sám). Vím, že to kamarád myslel dobře, že si jako peníze netisknu..ale zase, asi kdybych nechtěla, neměla..tak je nezvu. Já v těhle věcech neplácám do větru. Někdy to trvá třeba déle, ale pozvání dodržím.
Já mu neřídím jeho finanční toky,tak ať on nechá ty moje.

Asi to tak nevypadá, ale od rozchodu a stěhování se snažím pár věcí dělat jinak než dřív. Možná být "větší sobec" s ohledem na sebe. Trávit čas s někým, kdo mě nebude vysávat, jen si stěžovat, nadávat, kritizovat. Prostě žít víc na pohodu. A výše zmíněné plus další cítím jako zásah do mého teritoria.