možná tě to překvapí, ale různí lidé mají různé pocity a některé situace jsou tak často opakované, že z nich vznikne jistý koncept, který lidé běžně dodržují, aniž by zvažovali, jestli ten koncept vnímáš zrovna ty stejně... zní to složitě, tak to zjednoduším - běžně, když někdo zavolá někomu o radu s věcí, která se na dálku nedá dost dobře posoudit, je za tím skrytá prosba, jestli by se na to ten druhý podíval... v rámci jakýchsi společenských tanečků žadatel o pomoc může i říct neřeš to, vyřeším to sama, což ten druhý považuje za upejpání (zvlášť právě s dodatkem "vyřeším to sama")... je tedy pro něj přirozené, že svou pomoc nenabízí, ale přijede... to že ty jsi z těch, co to myslí vážně (chápu, mám to podobně) z tebe nedělá toho, co by se měl nad nepožadovanou pomocí ofrňovat... slušnost by velela poděkovat...
a stejně se chováš tady a teď - chtěla jsi potvrdit, že to děláš správně a tvé okolí je pošahané, ale když ti někdo napíše, že tvé chování jako správné nevidí, opět se tvrdě oboříš a místo přijetí názoru ve stylu "aha, takhle jsem to neviděla" zase děláš ze všech idioty...
takže za mne ano, jak už padlo výš - podívej se dobře na svou matku, ona je tvá budoucnost... (btw nezapomeň na dědovu mísu - tvé dítě vidí, jak se k matce chováš, pravděpodobně se bude k tobě jednou chovat podobně...)