Kat, já se ke dřevu nehrnu. PO té, co jsem skončila s téměř amputovaným prstem na pohotovosti (no dobře, amputovaný nebyl, ale kost mírně štíplá jo), tak se o to prostě nesnažím.

A neumím to, protože jsem ženská. Protože kolem mě bylo od dětství dost chlapů, kteří se hrnuli ke dřevu jako ke chlapské práci, nebyl důvod, proč bych se se dřevem jako ženská zabývala. Kdybych trénovala se sekerkou od dětství, jako moji bratři, asi bych z ní teď neměla takový respekt.
A popravdě jsem ráda, že to neumím, je to pěkná pakárna a svoje prsty mám ráda.