TO s tím, že dospělý želí minulosti strávené s tím člověkem a budoucnosti, kterou s ním nestráví, kdežto dítě žije víc přítomností, na tom něco je.

Ale (z mé zkušenosti) je zásadní, co se stane POTOM. Protože když dítě přijde o rodiče, přijde o osobu, která ho maximálně milovala a záleželo jí na něm jako na ničem jiném (samozřejmě pokud to byl normální rodič a ne patologický). A pokud se podaří vytvořit tomu dítěti podobné prostředí, tj. najde se někdo jiný, kdo ho TAKY bude milovat hodně podobně (i když ne třeba tak absolutně), tak se ta "škoda" může minimalizovat, ale problém je zaručit, že se někdo takový najde, ona to není až zas taková pr..l.