ve vztahu jsou vždy minim.2 lidé,takže nestačí,když ho buduješ jenom ty. Netlačíš moc na pilu u těch kamarádek třebas?

Jinak,lidi se vyvíjí a nežijí ve vzduchoprázdnu,takže holt potkávají i jiné lidi,kteří jim pak sednou víc.

Nemám taky vyloženě nejlepší kamarádku,se kterou vše na sebe víme ani nemám tu potřebu na sebe vše někomu vyblít-koho to nakonec zajímá?; mám ale několik málo dobrých známých holek,se kterýma ráda pokecám někde v šantánu,ale stačí mi to se s nimi vidět tak jednou za rok,to pak kecáme i několik hodin.
A moje zkušenost s přátelením se:čím je člověk starší,tím má nějak mín času a i chuti se s někým známým nějak často vídat a i podnikat něco společného,protože ty priority a dřívější společ.zájmy se nějak začínají rozcházet, u nás třebas jsou prioritou návštěvy a akce s dosp.dětmi a pak naše výletování a akce s mužem (a i zas možná někdy i s tím pejskem).