Přidat odpověď
Libiku,
ale proč?
Představ si třicetiletýho člověka, kterej je v nějaký práci, která ho baví, má třeba už rodinu a je SPOKOJENEJ, že je to tak, jak to je. Práce ho těší, učí se v ní třeba postupně nový věci, děti má malý, ale postupně rostou.....
Přece to neznamená stagnaci, ale že je rád, že je to právě takto (a že není třeba nezaměstnanej bez ženský a pod mostem).
Předchozí