Přidat odpověď
Libiku, co ty víš.
Spokojenost, do prčic, přece nerovná se stereotyp.
Možná je to tím, že před tou třicítkou málokdo ještě dostal od života pořádně přes hubu tak, aby si dokázal vážit toho, že JE VŠECHNO V POŘÁDKU A NIC SE NEDĚJE.
Když to vezmu trochu do extrému, pokud by někdo v dětství zažil koncentrák, ve kterým by mu vybili celou rodinu, tak neměl by aspoň důvod bejt ve třiceti spokojenej s tím, že se oženil, založil rodinu, koupil si nějaký bydlení, má práci a NIC HROZNÝHO SE DLOUHODOBĚ NEDĚJE?
Předchozí