Ruth, já Mandelince rozumím.
Věkem jsem dospěla ke stejnému nastavení.
Jsou samozřejmě dny, kdy jsem unavená, ve stresu, něco nevyjde .. Ale pod tím vším je pevný pocit štěstí, že jsem, kde jsem, a mám, co mám. A mohu říci, že si ho uvědomuji opravdu téměř každý den.
Zoufalá jsem byla pouze po odchodu blízkých, jak píše Mandelinka, ale přestože se ztrátou se asi nikdy nedokáži plně smířit a denně mám bolavé vzpomínky a stresové chvilky, nemohu říct, že bych byla celkově nešťastná.