"já tu ale od začátku píšu, že "spokojenost" ve smyslu "jsme zdraví a máme se rádi" je něco úplně jiného.
Být spokojený sám se sebou tak, že už se jako osobnost nikam nehodlám posouvat, nechci nic získat, nic vylepšit a jen spokojeně - rezignovaně vykonávám rutinní úkony je zahnívání."

Monty,

já jsem přesvědčená, že dotaz byl míněn v tom prvním smyslu "jsme zdraví, máme se rádi a všecko víceméně klape".

Ten druhý výklad je samozřejmě taky možný, ale v tomhle kontextu mi přijde mnohem méně pravděpodobný. Navíc proč by spokojenost sám se sebou měla znamenat právě to, že "rezignovaně vykonávám rutinní úkony"? Já to vnímám spíš tak, že ten člověk sám sobě "nevadí" a je srovnanej s tím, jakej je, včetně toho, že není dokonalej. Nebičuje se tím, že je dejme tomu melancholik a že by se měl "vylepšit" na sangvinika, ale prostě akceptuje, že je melancholik a že proto není o nic lepší ani horší než někdo jinej, a nevidí důvod se předělávat.

Nevidím důvod, proč by takovej postoj měl bránit vývoji, pokud ten člověk k tomu nějak dospěje, a proč by se měl naopak nutit k vývoji směrem, kterej mu je cizí?

Ty jsi snad nespokojená se sebou jako s osobností a cítíš potřebu se v tomto směru nějak záměrně vylepšovat?