ale bez ohledu na to, že to byla od aky jedovatá poznámka, jako ostatně prakticky všechny její poznámky, furt nechápu, proč by to, že je člověk spokojenej s tím, kde je a co je, a nesžíraj ho neustálý pochybnosti o tom, že by to mělo bejt jinak a že by měl bejt dál a jinej, lepší, mělo znamenat, že se nerozvíjí.

Když se začnu učit hrát na housle a za první dva měsíce zvládnu prstoklad a budu spokojená z toho, že jsem ho zvládla, protože to odpovídá tomu, jak dlouho na ty housle hraju a každýmu musí bejt jasný, že za ty dva měsíce NEMUŽU hrát jako Oistrach, tak ta spokojenost přece neznamená, že se v tu chvíli přestanu učit, protože mi to už stačí.