U nás na vsi kroužky nebyly, ale děti, "co měly hlavu" bylo zvykem posílat na němčinu do okresního města. Bylo to nezábavné, navíc paní učitelce velmi páchlo z úst. Z druhé strany jsem poznala okresní město. Pak mě rodičovstvo vozilo přes 2 vesnice místnímu šumaři s housličkama, chudák dědous neměl žádnou autoritu, dělala jsem si z něj prču a neuměla jsem nikdy nic.No a naši měli hezký pocit, že mě všestranně rozvíjejí , to bylo celkem fuk~:-

Mé děti jsem ke svému překvapení zasadila do kroužků, které provozují téměř do středního věku (sborový zpěv a rybaření), ale to je náhoda.