Rodiče me podporovali ve hře na flétnu. Jejich podpora ale měla hranice - odmítli me pustit studovat mimo rodné město. Tím jsem hudbu nevystudovala a beru to jako celoživotní křivdu. A jsem pracovně frustrovana - už potřetí jsem radikálně změnila profesi a pořad me to štve. Teď si spravují náladu tím, ze připravují vlastní glrtnivy recitál pro přátele.
Moje děti jsou každé jiné: syn se specializoval na fyziku od gymplu, dnes studuje FJFI. Karate a lezení ma jako relax. Dcera nechce dělat nic... teda, chce, abychom ji koupili kone. Je šikovná na vytvarku a karate, ale nechce nikam řízeně chodit; na všech nabízených krouzkach vidí jen negativa. Vlastně ani na jízdárnu nechce chodit : to ma jen jednu oblíbenou 80 km daleko... v blízkém okolí vše odmítá.