Monty, tak já to "vyčítání" trochu chápu. Je to lítost nad tím, že jsi třeba v dětství měla spoustu času na to, se nějakému placenému koníčku věnovat, ale rodiče řekli ne, a tak jsi seděla doma. Bavím se teda fakt o malých dětech do těch 15 let. Píšeš, že úderem 15 si dítě může dělat co chce a jít na brigádu a na koníček si vydělat. Já vyrůstala na maloměstě a tehdy tam nebyla práce pro dospělé, natož brigáda pro 15leté.
Jistě, že i v dospělosti si člověk nějaký koníček může vynahradit - třeba mít i vlastního učitele na klavír, ale už to není totéž, jako když k tomu využiješ ten prostor v dětství. Už je mnohem složitější si ten čas a klavír zařídit, než v dětství, kdy bylo moře času, ale nevole rodičů.
Taky to souvisí s tím, jak měl člověk volnou výchovu, já dost tvrdou, takže jsem musela dost poslouchat a to skoro do doby, než jsem odešla studovat. U nás doma se ani nepěstovalo nějaké větší kapesné, kromě občasné dvacky na svačinu. Tudíž zase, když nebyly brigády nebo jsi je nestíhala kvůli škole, tak jsi měla smůlu a byla jsi odkázána na to, co ti rodič zaplatí.