anemon, dětská JIP byla naprosto úžasná - ale to všechno končilo za jejími dveřmi. Ve čtyři ráno jsem přišla od mláděte... v 5.05 se rozrazily dveře a uklízečka vysypala koš .. v 5.15 přišla utřít stolky ( matky nedonošenců měly k dispozici JEDEN malý stoleček a JEDEN háček na zdi - všechno, co jsme potřebovaly, jsme musely mít v taškách pod postelema a poslouchat uklízečky, jak brblají, když vytírají)... v 5.25 vlezl zase někdo dovnitř a ptal se, jestli potřebuje čisté povlečení... v 5.35 se doplňovaly vložky... Že mám mít svůj vlastní příbor jsem se dozvěděla ve středu nad tácem s obědem, s náležitýma kecama, jak to, že nevím, že mám mít svůj příbor - neměli ani pár plastových příborů, které by třeba prodávali nebo vydávali proti záloze...Několikrát jsem se stěhovala z pokoje na jednom oddělení na jiné...

Vím, že se plánovalo nedonošenecké přestavět. Ale ty dva měsíce a půl měsíce, co jsem tam strávila, byly velmi výživné.