Magráto,

proč hajzl?

Já s tím mám trochu problém, protože pokud zjistím, že toho dotyčného nemiluju nebo by nám to neklapalo (pořád se bavíme o chození "zamlada" a bez závazků), a rozejdu se s ním, tak přece nejsem žádná mrcha, přece s ním nebudu chodit, když už to pro mě "není ono", a jistě ani ten druhý by nechtěl, abych s ním chodila ze soucitu. A přece i on má právo dojít k tomu samému.

Jako hajzla bych vnímala někoho, kdo by mě vodil za nos, podváděl nebo mi řekl některý věci jako v těch smskách, ale kluka, kterej jen zjistil, že to se mnou pro něj není ono?

Chápu, že toho "hajzla" by člověk použil proto, aby si ulevil, ale stejně by musel v hloubi duše vědět, že je k němu nespravedlivej?

Ale to je jen na okraj, jinak je mi to, co říkáš, sympatický.