"Možná tomu, co napsal, i sám věřil. Takže v té situaci by to rozhodně moc zamilovaných náctiletých neprokouklo."

To mi obojí připadá jako velmi pravděpodobné - i to, že tomu sám věřil, i to, že to, co je možná jasné nezúčastněným lidem jednou tak starým, těžko mohlo být jasné mladé zamilované holce.

Jestli je to tak, tak bych mu spíš než promyšlený hajzlovství vyčítala měkkost a ovlivnitelnost. Chápu, že ve Tvý situaci to muselo být strašný , ale pohledem nezúčastněného "starce" si říkám, co s chlapem, který si do takovýchhle věcí nechá mluvit od maminky? Jednoho takového jsem znala, ale ten své lásce (pro oba první, byli strašně mladí )bohužel udělal dítě a pak se zachoval jako malej kluk a podporován matkou to všechno hodil na hrb tý holce a rozešel se s ní. O toho by jako o partnera (slabocha dirigovaného ve všem maminkou) opravdu nebylo co stát, i když se jevil (a ve svý podstatě asi taky byl) jako "hodnej kluk" ve smyslu, že nechtěl úmyslně ubližovat, ale vlastně tou svou submisivitou a uhýbavostí ubližoval docela dost.