Rozálie, přesně, nejde o krasopis...ostatně ten po synovi nikdo nechtěl ani v první třídě, ani později, paní učitelce stačilo, že to po něm přečte, že je jasné, co je to za písmeno, nějaký kus obloučku pod řádkou, nebo přesný sklon písma nikdo neřešil...ale to, co je psané rukou si člověk obvykle snadněji i zapamatuje, na rozdíl od toho, co obvykle namastíme v rychlosti všemi deseti na klávesnici...nedávno jsem tu vyslechla rozhovor dvou mladých slečen ze základky o tahácích...že prý jim paní učitelka řekla, ať si klidně ty taháky používají, když si je pořádně napíšou v ruce a ať jí je přinesou ukázat, jestli je mají správně