Kudlo,

normální svět profesora, dělajícího ve výzkumu nějaké exotické choroby, je prostě jiný než normální svět kancelářské krysy, byť VŠ vzdělané, jako jsem já.

Nejde o to, že bych si s ním nemohla nějakou chvíli povídat, já se umím chvíli bavit s lidmi velmi různých druhů, od mentálně postižených po menzou otestované génie s tituly před i za jménem. Nejde o to, že by takové bavení pro mě bylo jen společenskou povinností - zajímají mě různí lidi. Ale s kamarády, se kterými mluvím opravdu o dost víc, potřebuju sdílet jistou základnu nebo aspoň pro mě důležitou výseč. (Takto se kamarádím se scifisty i úplně mimo můj běžný sociální okruh, protože máme společný průnik v zájmech.) Profesora budou nejspíš míjet názory na místní MHD a mě zase názory na ubytování na mezinárodních konferencích v Asii... Sdělit si to můžeme jako perličku, ale jaksi to ten druhý registruje právě jako perličku, ne jako něco, co se ho týká. Když jsou takové informace doplňkem něčeho, co máš s druhým v životě společného, je to zpestření, když se mineš v 95% témat, je to jaksi mimo.