"že lidstvo se vyvíjelo rozdílně na různých kontinentech, protože se s neandrtálceme rozjela prapůvodní pevnina do různých koutů zeměkoule, tak mi došlo, že tady asi nějaká rozumná a racionální debata nehrozí..."

Takhle vytržené z kontextu to úplně nedokazuje, že pronesl nějakou stupiditu, není z toho jisté, co tím chtěl přesně říct Ale rozumím, že z jednoho výroku může mít člověk pocit, že si s tím druhým nemá co říct. Vlastně jsem si dlouho myslela, že příjemná komunikace je založená na tom, že mě s tím člověkem něco spojuje (názorově).
Pak jsem ale v práci potkala osobu, se kterou jsme od sebe tak odlišné, že už to snad víc ani nejde, jsme si navzájem doslova protipóly Musely jsme spolu začít spolupracovat kvůli práci a postupem času jsme se velmi sblížily, moc dobře si uvědomujeme, že se navzájem silně obohacujeme, jsme si průvodci ve dvou naprosto odlišných světech. Celé je to o tom, že se navzájem nepřesvědčujeme, nedohadujeme, že já to mám dobře a ty špatně. Spíš obě fascinovaně sledujeme důvody, motivace těch odlišností.

Takže už k situacím, jako v zakládajícím příspěvku diskuze, přistupuju otevřeněji, přestože jsem introvert jak Brno, člověk nikdy neví, koho potká a jeden názor neznamená, že ten člověk je blb. Nedokazují to ani dva, tři, .... jeho názory, spíš jsem přesvědčená, že potkat toho člověka za jiných okolností, mohlo být všechno jinak (např. potkat Zetka při nějaké akci pro děti, třeba bychom našli společnou řeč ).
Asi tím chci říct, že nezáleží úplně na tom, jaký je ten komunikační parťák u stolu, ale jak k tomu oba přistupujeme.