Přidat odpověď
Přesně tak.
Pracuji v domově pro seniory jako soc.prac. Opatrovníkem se člověk stává na návrh soudu a o celé věci rozhoduje soud. V prvé řadě se oslovuje rodina, pokud žádná není anebo nejeví zájem, je obvykle ustanoven tzv. veřejný opatrovník, což je obec, kde má daný člověk TP. Toto řízení je mnohem delší a i přesto se ta obec snaží vypátrat rodinu a komunikovat s ní, najít někoho, kdo by se opatrovníkem třeba stal, neb obce do toho moc nechtějí chodit. Rozhodnutí soudu vypadá tak, že je určeno, že "opatrovníkem je jmenováno město XY". V praxi má opatrovance na starosti konkrétní člověk, obvykle někdo ze soc. odboru.
Za druhé - jak už holky výše psaly - úhrada v domově má 3 složky. Bydlení a strava se hradí z důchodu, přičemž tomu klientovi musí zůstat minimálně 15% jeho příjmu. Pokud takový nemá, opět se hledá a oslovuje rodina s žádostí o dokrývání té částky. Třetí složkou úhrady je péče, která se celá hradí z příspěvku na péči. PnP náleží ze zákona celý zařízení.
Za třetí - opatrovník má nejen práva, ale i povinnosti. Jednou z nich je to, že 1x ročně dokládá příslušnému soudu, jak se staral o mjajetek opatrovance a jak nakládal s jeho financemi. Tzn. že ke zneužití by dojít nemělo.
A za čtvrté - zjisti si skutečné relevantní informace, než se začneš ohánět tr. oznámením. A také si zjisti, jaké jsou náklady na jedno lůžko v domově, kolik na každého doplácí obec, krajský úřad prostřednictvím státních dotací či z rozpočtu (obce, KÚ). Ani omylem nestačí to, co od uživatelů soc. služeb domovy vyberou.
Předchozí