MOnty, pokud mam mluvit za sebe, tak ja jsem v detstvi pred cca 40ti lety poznala tri docela odlisne svety....jedno byl muj svet v okresnim meste, kde vsichni bydleli v panelaku a tatove pracovali v obrovskem prumyslovem podniku, tam se na uceni dohlizelo celkem normalne, aby deti meli ukoly, ale na balet a piano chodili jen nekteri, zato vsichni chodili do Pionyra.....na vesnici, kam jsem jezdila na chalupu, se moji vrstevnici vetsinou ucili malo a spatne, museli hodne pomahat doma, holky varit a uklizet a kluci delat s tatou v dilne nebo na zahrade nebo na stavbe, vsichni do skoly dojizdeli a pak na stredni a na ucnak taky dojizdeli, takze porad jen honili autobusy, na piano nehral nikdo, maximalne kluci hrali v kapele na bici nebo na kytaru.....a v Praze byl zase uplne jiny svet, moji prazsti bratranci a sestrenice bydleli v obrich bytech se starym nabytkem, chodili na krouzky, ktere jsme v okresnim meste ani nemeli, treba na lukostrelbu, doma meli piana a dochazely k nim ucitelky na jazyky na taky vlastne na to piano - a nekteri doma topili v kamnech a museli nosit ze sklepa uhli, to bylo pro mne nevidane, my meli v panelaku ustredni topeni

ja z toho okresniho mesta jsem na ta dve jina prostredi koukala jak zjara