Tak je hroucení a hroucení. Nevybavuju si někoho blíže známého, kdo by se hroutil nějak opakovaně v častějších termínech. Sama jsem se zhroutila jednou před cca 15 lety, od tý doby znám varovné signály a zavčas si to nějak srovnávám, podruhý jsem k tomu neměla daleko cca před 2 lety po hodně náročném období, ale nějak se to nakonec utřepalo. U lidí, kde to bylo opakované se jednalo většinou o letité odstupy a nějaké náročné období. Nevidím důvod to někomu nevěřit a něco ošklivého si o nich myslet,nervovou soustavu máme každý jinou a uneseme různou nálož. Nepopírám existenci hysteriků, co se zhroutí každou chvíli, ale osobně jsem na někoho nenarazila. Ale i to je duševní nemoc, ti lidi příjemní nejsou, ale neodsuzuju je, i když rozhodně nevyhledávám.