"Konzervo , ano a proto nemá čas na to se hroutit. Protože má povinnost se starat. Takových lidí jsou tisíce a pravidelně se nehroutí. Natož každoročně. Jak je to s babičkou Kat netuším. Osobně si myslím, že to Kat použila jako nadsázku, každoroční se hroucení. ¨Nebo spíš falešný argument. podle tohojsem na to reagoval.
A pořád si myslím, že každoroční opakované se hroucení je indikátorem neschopnosti se vyrovnat s emocemi. tomu se u nás zjednodušeně říká hysterie. Kat k tomu má podlě mně taky sklony. A rozumnější , než kvůli tomu, že to někdo řekne, hysterčit, je se s tím naučit pracovat"

Nemáš pravdu v tom, že když něco dělá a má odpovědnost, tak "nemá čas se hroutit". to funguje naopak - ten tlak zesiluje a zesiluje, člověk si pořád říká, že ještě vydrží, že je to třeba dočasné a pak to přijde najednou. Jako třeba infarkt nebo mrtvice.

Pokud je to jednou ročně, tak to nepovažuju za "furt se hroutí".

Diskusi s Kat jsem nečetla, takže nepíšu o konkrétním případu, ale obecně.

Zhroucení rozhodně nepovažuju za neschopnost vyrovnat se s emocemi. Někdy to tak být může, ale někdy může být zhroucení jen výsledkem fyzického vyčerpání nebo obojího.

A hysterie rozhodně není neschopnost vyrovnat se s emocemi. Je to dle wiki "citová labilita se sklonem k sebestřednosti a teatrálnímu chování". Takže hysterický projev je hlasitý, před cílovým subjektem a je opakovaný a častý, protože k němu stačí malý podnět. Zhroucení - tak, jak mu rozumím já - se neděje cíleně před někým, klidně k němu může dojít o samotě, je jednorázové (jednou za rok fakt není "často") a není to reakce na jeden podnět, ale vyústění dlouhodobého procesu.

Souhlasím s tím, že zhroucení je de facto "voláním o pomoc", ale nikoliv hysterickým, manipulativním, ale naopak nevědomým.

Případy, kdy se někdo "hroutí" každej den, před partnerem, rodičem, dítětem apod, křičí, pláče, lituje se, přičemž podnětem jsou drobnosti a cílem dostat od dotyčného co chci, to je hysterie a je to něco úplně jiného než to, co jsem popsala výše.