Já neměla strach, že by se jim něco stalo, ale byla jsem vždy hodně citlivá na jejich nepohodu. A zejména starší nesnesl když jsem u něj nebyla, dal se v pohodě chovat od jiných, pokud jsem byla v místnosti, ale stačilo jít na záchod a spustil. Dlouho nebral jako adekvátní náhradu ani tátu. Takže jsem blbě snášela představu, že budou chtít mámu a já nebudu po ruce. Neměla jsem problém je někomu dát, pokud jsem byla někde poblíž a pokud respektovali, že dítě už dál nechce. Na hádky, že mi mají vrátit dítě, které řve a natahuje se ke mně jsem nebyla zvědavá, párkrát mi stačilo.