Jas,

píšu, jak to vnímám já.

Když řeknu snaše "oblíkni ho, já se s ním půjdu projet" a ona řekne "Ne, on v kočáru strašně řve, když mě nevidí, to by sis ho moc neužila, půjdeme se projít spolu" nebo "vezmi si ho na klín až se vyspí", tak to mi přijde jako rozumné a slušné jednání.

Když řekne ""Ne, já ho nerada dávám cizím lidem", tak se mě to dotkne, protože si nemyslím, že babička je cizí člověk, ale pomyslím si něco o hormonech a budu zticha. A následně by se vidělo, jestli to přejde, jestli to byly fakt hormony, nebo jestli je to prostě z mého pohledu koza. Doufala bych, že i přesto bude možný, abych si s vnoučetem vytvořila vztah.